Minneapolis (21. - 29. 6. 2013)

Tak jsem zase na letišti. Tentokrát v Minneapolis, na cestě domů přes Amsterodam.

Do Minneapolis jsme s Mirkem přiletěli z New Yorku v pátek odpoledne. Ubytovali jsme se na koleji a rovnou vyrazili běhat - na kopeček s rozhlednou Witch's Hat. Vrátili jsme se těsně před vypuknutím silné bouřky. Ráno jsme viděli spoustu polámaných větví spadlých na zem či na auta. Jeden pán mi o pár dní později v MHD říkal, že to byla finančně nejdražší bouřka, jaká se kdy v Minneapolis vyskytla. Nám se na koleji nic nestalo, kromě toho, že jsme zjistili, že nemají deklarovaný ping-pongový stůl a nemají ani ledničku. Takže jsme za ledničku prohlásili jeden volný pokoj a zapnuli tam klimatizaci na maximum. Celkem to fungovalo. Ještě jsme šli trochu nakoupit a já jsem začal dělat plakát, týkající se jednoho tématu, na kterém teď pracuji.

V sobotu jsme pracovali a ve čtyři hodiny jsme měli schůzku s Jia-Liangem Le. To je ten Číňan, se kterým už několik let spolupracuji a za kterým jsme sem jeli. Pozval nás na večeři k sobě domů, a tak jsem opět viděl jeho dům. Bohužel, ani jemu se nevyhnula bouřka a zlomilo mu to dvě velké větve před domem. Bude je muset na vlastní náklady odklidit. Grilovali jsme a Jia-Liang se svou ženou Mňau nám povídali o jejich výletu na Grand Canyon, o jejich dceři Melody, o studiu Mňau a podobně. S tou jejich dcerou je to vůbec zajímavé. Myslím, že je asi rok a půl stará. Když jí byl jeden rok, odjela s prarodiči na půl roku do Číny. Jia-Liang s Mňau zůstali v Minneapolis sami. Dva dny po té sobotní večeři, tedy v pondělí, se měla Melody vrátit. Hodně se na ni těšili. Z toho, co mi pozdějí říkal Jia-Liang, usuzuji, že ten přílet byl kvůli časovému posunu hodně náročný. Po sociálních tématech jsme si vzali slovo my, muži, a dlouho diskutovali sociálně-pracovní témata. Tedy různé profesory a jejich přednášky, naše pracovní úspěchy a neuspěchy a podobně. Na kolej jsme přijeli strašně přejezení a rovnou jsme šli do postele. Já jsem si ještě četl knihu (Arrowsmith), co mi dala Petra. Na každou cestu mě teď vybaví nějakou literaturou a já jsem s jejím výběrem moc spokojený.

Neděle padla na dopolední práci a odpolední nákup v Home Depot (americký Hornbach), Target (různé oblečení, hračky, nádobí) a Rainbow (potraviny). V pondělí jsme se soustředili na práci, konzultovali s Jia-Liang(em) a konečně šli zase běhat. Trochu jsme to ale přehnali a byli jsme dost hotoví.

Dál se vlastně nic moc zvláštního nedělo, kromě práce, konzultování s Jia-Liangem, běhání a čtení. Dočetl jsem Arrowsmithe a v antikvariátu si koupil Foucoltovo kyvadlo. Docela mě to chytlo. Ve středu jsme na chvíli šli do centra na procházku, já jsem pak ještě jel na Fort Snelling koupit Václavovi plastové vojáčky. Ve čtvrtek večer jsme s Mirkem sledovali film Once (ten s Glenem Hansardem a Markétou Irglovou). Je to celkem romantika, a tak jsme asi při vypůjčování a vracení filmu vypadali jako párek uvažující o registrovaném partnerství.

Většinou jsme si vařili sami v kuchyňce na koleji, někdy jsme šli do řecké restaurace na cosi jako gyros. Měli jsme totiž slevové kartičky a platili jsme jen 50%. A navíc to bylo celkem dobré. V pátek nás na oběd pozval Jia-Liang. To jsme šli do čínské restaurace. Dal jsem si kung-pao z mořských plodů. Myslel jsem, že mi čínská kuchyně chutná. Ale asi jen taková evropsko-čínská. Tohle bylo už čínské trochu moc. Se skřípěním zubů a s pocitem, že zase nezvládám společenské obědy, jsem to naštěstí nějak snědl.

Doma mě teď kromě dětí a Petry čeká spousta práce. Zítra (v pondělí) jedeme dopoledne vybírat umyvadlo, vanu, kachličky a další věci do koupelny. V úterý dopoledne potom přijde řemeslník na domluvu ohledně té koupelny. Navíc musím ještě vytisknout ten plakát o tom, co dělám a odnést ho na strojní fakultu. Ve středu ráno už budu v autobusu do Vídně. Jedu totiž jako člen komise na doktorskou zkoušku jednoho kluka v Seville ve Španělsku. Známe se z pár konferencí, oslovil mě a španělská strana platí všechny výdaje. Vrátím se v pátek v noci, a v sobotu ráno už chceme jet s Petrou a s dětmi na Stálkov, podívat se na tábory a na slavnostní oheň. Teprve v neděli večer po návratu se to uklidní. Petra pak ale od úterý jede na tábor s dětmi (sama), takže ještě budeme v pondělí balit.

Děkuji za podpůrné emaily. Těším se na shledání. Honza

New York (13. - 21. 6. 2013)

Po roce jsem se zase dostal do Ameriky. Tentokrát jenom já a kolegové z práce, Petra a děti zůstaly doma. Začali jsme konferencí v New Yorku, který právě opouštíme, a čeká nás ještě 9 dní v Minneapolis, kde máme na programu pouze práci.

Přijel jsem už ve čtvrtek. Cesta byla nad očekávání dobrá, ačkoliv jsem z Brna vyrážel již v jednu ráno autobusem do Prahy, pak nočními pražskými linkami na letiště, tam jsem se potkal s Mirkem, letěli jsme do Amsterodamu, poté na New York JFK a odtud nás odvezla Vaselina. Bydleli jsme ještě s dalšími kolegy v soukromém bytě ve čtvrti Harlem. Všude byli černoši, Portorikánci, atd. Trochu jsme měli strach, ale nakonec to bylo spíše příjemné. Při každém odchodu a příchodu jsme zdravili místní výrostky vysedávající a kouřící na schodech našeho domu. Hned po ubytování jsme šli s Vaselinou na večeři. Vaselina je Ruska, kterou jsem poznal v roce 2006 ve Weimaru v Německu, kde jsme byli oba 14 dní na takovém workshopu pro mladé mechaniky. Od té doby udržujeme kontakty. Byla u nás v Brně na týden na návštěvě a měla přednášku na univerzitě, pak jsme u ní byli v roce 2010 na Vánoce v New Yorku. A teď jsme se viděli počtvrté. V New Yorku je již asi 5 let, její manžel Gregory je biolog a má tady práci, ona si našla práci na Columbia University a věnuje se matematické homogenizaci. Před rokem se jim narodila Margarita, moc šikovná dcera. Tak s touto Vasilinou jsme byli na večeři v restauraci a pak jsme odpadlí únavou došli domů a usnuli.

Další den jsme vyrazili objevovat či znovuobjevovat město. Doháněly mě vzpomínky na vánoční New York před třemi lety a také na malou Martu a Václava v bříšku. Prošli jsme Central Park a dvě hodiny jsme strávili v Metropolitním museu. Já jsem pak jel domů vařit, protože jsme pozvali Vaselinu na večeři. Přijela podle plánu v 6 večer, avšak kolegové podle plánu nepřijeli. A tak jsme měli "romantickou" večeři ve třech (vzala s sebou Margaritu). Měl jsem pro ni cédéčko Krtečka a magnetickou knížku s Krtečkem. Docela jsme si pohráli, a mně se u toho strašně stýskalo po Martě a Václavovi. Při doprovázení na metro jsme potkali kolegy a smluvili se na další den na krátkou vycházku všichni společně.

S Vasilinou, Margaritou a kolegy jsme další ráno procházeli Riverside Park. Je to takový mnohakilometrový proužek zeleně na břehu Hudson river, ale podélně skrz ten proužek vede obrovská a hlučná dálnice. Tedy park nic moc. Po oddělení jsme pokračovali na Ground Zero (tam, kde stála dvojčata), pak na Wall Street, na jih Manhattanu a nakonec na Brooklyn Bridge. Pod mostem jsem si koupili ve vyhlášeném obchodě vyhlášenou zmrzlinu a byla opravdu výtečná. Doma jsme pak konečně trochu pracovali. Pak mě ale napadlo jít si ještě zaběhat. Jel jsem metrem do Central Parku a udělal si docela dlouhé kolečko.

V neděli jsme jeli na Staten Island lodí, po cestě jsme viděli sochu svobody a Ellis Island. Pak jsme se naobědvali v Little Italy a prošli Chinatown. Pak zase domů pracovat a připravovat prezentaci na zítřek. Večer byla "ice breaker party", tedy doslova party aby roztály ledy. Byl tam profesor Bažant a pár dalších lidí, co jsem znal z dřívějška. Vesměs to ale byli neznámí lidé. Neměl jsem moc seznamovací náladu, a tak u mě ledy moc neroztály. Jen snad - potkali jsme tam jednoho matematika z Prahy, se kterým jsme později byli v Jazz klubu Smoke. Odešel jsem celkem brzo domů ještě trénovat prezentaci. Večer jsem ještě zvládl krátký běh v dálničním Riverside parku.

V pondělí začala konference, od 8:30 do 18:30 jsme seděli na přednáškách. Vesměs zajímavých. Podařilo se mi být aktivní, hodně jsem se ptal. V 15:30 jsem měl přednášku já. Trvala 20 minut. Z reakcí kolegů si teď myslím, že se mi to celkem povedlo, ale bezprostředně poté jsem měl pocit spíše špatný. Na přednášku byl totiž pouze jeden dotaz, a ten navíc směřoval trošku jinam, než bych chtěl - na ověření existence řešení nějakého minoritního problému, který se v prezentaci využíval. Ani po prezentaci za mnou nikdo nepřišel. Vetšinou následné reakce mám, a teď nic. Ale jak jsem říkal, kolegové mě povzbudili, že to bylo dobré, jen se tam asi sešla skupina lidí kterou to moc nezaujalo. Večer jsme jeli do města. Původně nahoru na Empire State Building, ale skončili jsme ve sklepě Empire State Building v hospodě na ochutnávce vzorků šesti místních piv. Byla moc dobrá.

V úterý konference pokračovala, opět se mi dařilo soustředit se, ptát se a rozumnět o čem lidé mluví. Večer jsem pak byl pozván na večeři k Vaselině. Večere byla příjemná, od minule už znám Gregoryho (manžela). Byla tam ještě Vaselinina matka, ale ta mluvila jen Rusky a rychle odešla do svého pokoje. Zůstal jsem tam asi neslušně dlouho - téměř do jedenácti hodin. Chtěl jsem odejít dřív, ale Gregory hodně mluvil a přišlo mi neslušné hovor utnout. Každopádně já jsem poté zase upadl do nějaké krize, že se neumím chovat společensky, neumím pořádně anglicky apod. Gregory totiž umí anglicky opravdu dobře a společensky mi připadá také velmi vyzrálý. Vaslina je spíše můj styl - horší angličtina a takové nejisté vystupování. Mně je to ale vlastně velmi sympatické. Necítím se pod tlakem a jsem uvolněný. S Gregorym se musím snažit, abych se mu vyrovnal a občas to podle mě přeženu a jsem jako slon v porcelánu. Každopádně, krize mně již celkem opustila.

Oproti pondělí a úterý byla středa na konferenci utrpením. Většinu prezentací jsem nepochopil, usínal jsem a trápil se. Nějak jsem to přežil do večera a odebral se na slavnostní večeři v hotelu v Grand Central Terminal. To je sice hlavní vlakové nádraží, ale ohromující. V hotelu jsme nejprve asi hodinu čekali, než otevřou dveře do jídelny. Za tu dobu jsem stihl vypít jedno víno a jednu hodně velkou whisky. Takže k večeři jsem usedal už značně opilý. Seděl jsem vedle Jia-Liang Le, Číňana, ke kterému teď na 9 dní jedeme pracovat. A ještě právě vedle toho pražského matematika. Diskuze s ním i Jia-Liangem byla velmi příjemná, opět jsem ale plácl pár hloupých vtipů. Naštěstí si je nikdo nijak nevzal k srdci. V 11 večer jsme již byli v postelích.

Ve čtvrtek, poslední den konference, jsem se už zase chytal. Size bez dotazů, ale rozumněl jsem a naučil se dost. Končilo to dříve, již v 15:00, a tak jsem pak šel na procházku s Vaselinou a Margaritou do Central Parku. Na záchodcích jsem se převlékl do běžeckého a udělal jsem dlouhý okruh Central Parkem. Pak jsem se u Vaseliny osprchoval a spěchal na Jazz. Tam jsme měli sraz s kolegy ve 20:00. Vlastně ne přímo tam, ale před klubem Smoke, kde zrovna probíhal festival na počest Milese Davise. Pokoušeli jsme se dopředu rezervovat stůl pro 6, ale po internetu to nešlo. Zmínil jsem se o tom Vaselině v Central Parku, a ona do klubu zavolala a stůl nám domluvila. Jen jsem dopředu musel poslat údaje o své kreditní kartě. Měl jsem pak docela strach, že kolegové nepřijdou a mě to bude stát spoustu peněz. Naštěstí přišli. Vstupné na jazz bylo zdarma, ale klub požadoval, aby každý za jídlo a pití utratil alespoň 30 dolarů. Tak jsme si dali večeři a pivo. A pak ještě jedno pivo (tři čtvtě litru) a pak jsem měl ještě koktejl Latin Lovers. Jídlo bylo moc dobré. Na hudbu jsme se těšili a očekávali vysokou kvalitu. Realita předčila naše očekávání. Všichni jsme byli unešení, celý klub se vlnil do rytmu. Nevím jak to popsat, strhlo nás to. Složení kapely bylo trubka, piano, basa, bicí a zpěv. Zpíval obrovský charismatický černoch s velkýma rukama. Být ženská, hned se zamiluju. Odcházeli jsme o půl jedné v noci naplnění až po okraj jídlem, pitím a radostným pocitem.

Dnes ráno jsme s Mirkem pozdě vstali, rychle se nasnídali, rozloučili se s kolegy a vyrazili na letiště. V letadle do Minneapolis teď píšu tento text. Doufám, že se nám s Jia-Liangem podaří něco pořádného vymyslet. Držte mi palce.