Minneapolis

V pátek dopoledne jsem opustil Chicago a přiletěl do Minneapolis. Tady teď pracuje jeden kolega, kterého znám z Chicaga. Společně se snažíme prorazit  šíření trhliny pod cyklickým tlakovým zatížením. Hned v pátek jsme šli na večeři do poměrně luxusní restaurace v centru Minneapolis s ním a s šéfem jeho pracoviště. Začínám už být nějak zběhlý ve společenské konverzaci s profesory (velice chytrými) v restauracích.

V Minneapolis bylo trochu chladněji než v Chicagu, ale pořád podzim. K mému překvapení jsem se však v sobotu ráno probudil do sněhové bouře. Na zemi bylo tak 10-15 cm sněhu. Nejprve jsem se vlastně vcelku radoval. Pak mi ale došlo, že tu mám polobotky, jedny kalhoty a jednu mikinu a radost byla pryč. Přesto jsem neodolal a vyrazil na krátkou procházku po městě v chumelenici. Není zas taková zima, aby byl sníh zmrzlý, takže jsem se brodil občas celkem velkou břečkou. Zamířil jsem hlavně k Weismanovu museu (viz. fotka) a podívat se zase na Mississippi (viz. druhá fotka). Vrátil jsem se úplně promočený. Kolega mě pak pro pozval na večeři s kamarády z university, takže mi tam pak byla hrozná zima na ty mokré nohy. 

Dnes (v neděli) jsem zase většinu dne proseděl v hotelu u papíru a počítače. No a pak zase na večeři. Tentokrát ne do restaurace, ale k tomu kolegovi domů. Jmenuje se JiaLiang Le, je z číny. Jeho žena pracuje v Norsku, ale je tu teď u něho na prázdninách. Znám ji z Chicaga. Je moc příjemná. Sraz jme měli ve čtyři. Prvně se jelo do obchodu, pak jsme asi hodinu a půl strávili diskuzí nad prací (jeho žena zatím vařila), a nakonec jsme u večeře a povídání strávili několik hodin až do desíti večer. Mám pocit, že jsou oba stejná krevní skupina jako já. Doufám, že nám práce půjde od ruky. Pak se totiž dá očekávat další spolupráce a já bych je mohl vidět znovu.