Minule jsem zapomněl napsat o cestě letadlem. Vedle mě seděl mladý američan, který si pořád objednával koktejl Bloody Mary. Dali jsme se do řeči. Normálně v letadle piju nealko a víno, ani jsem nevěděl, že si můžu objednat koktejl. Na američanovu radu jsem si ale za chvíli objednal také jednu Bloody Mary. Teď bych asi měl napsat, že je to hrozně dobré, ať si to také koupíte, a říkat si, že v tom utrpení nejsem sám. Ta Bloody Mary je totiž nechutná. Ale před milým američanem jsem musel (jasně že nemusel, ale měl jsem pocit že by to byl trapas) předstírat jak si to užívám. Nepijte to, je to hrůza. A ještě něco z cesty. Při vstupu do USA se vyplňují papírky, kde se uvádí co do země přivážíte. Naštěstí jsem měl daleko méně peněz, než limit 10tis. dolarů, ale jídlo jsem měl (polévky v sáčku a svačinu z domu), a to se musí přiznat. No, nepřiznal jsem to, ale u pohovoru s policistou jsem byl silně nervózní. Zvlášť potom, co jsem na přímou otázku odpověděl že jídlo nevezu a pak jsem taky zapřel alkohol. Přitom jsem měl v kufru flašku vína. Vše jsem naštěstí úspěšně propašoval.
Od minulého týdne se toho moc neudálo. Přes den pracuju v kanceláři (sice bez okna, ale v patře -2, minule jsem byl v -7 hluboko pod zemí, povýšil jsem). Většinou se mi daří večer zajít do bazénu a do posilovny a občas jít běhat. Mimochodem jak jsem psal o těch chodbách k bazénu, tak už jsem to zvládl. Nejlepší na tom je, že se tak opravdu chodit má. Jedny dveře po cestě v nekonečných chodbách za vámi zapadnou a nemůžete zpět. Když jsem se na to ptal na vrátnici, tak mi dali číselný kód, kterým lze ty dveře otevřít a dostat se zpět do šatny. Škoda, že ten kód nedávají rovnou při prvním vstupu, ale až poté, co si užijete to bludiště. V bazénu vždy plavu kilometr a ze začátku jsem byl nadšený, jak mi to jde. Měl jsem to uplaváno za cca. 24 minut a moc jsem se ani nesnažil. Z omylu mě vyvedlo, když jsem si přečetl, že to není bazén délky 25 m ale 25 yardů, tedy 22.86 m což na tom kilometru dělá rozdíl 85.6 m. Naštěstí pak otevřeli i 50 m bazén (překvapivě opravdu v metrech a ne v yardech), kde jsem včera plaval na rychlost a zvládl jsem to za 24.5 minuty, ovšem byl jsem úplně hotový. Stejně tak v posilovně je to bída. Vždy musím nejprve ze strojů na kterých chci cvičit sundat všemožné obrovské a těžké činky, dám si tam malé a lehké a stejně to skoro nezvednu.
V Minneapolis každý den probíhají v podvečer koncerty pod širým nebem, které jsou zdarma. Těšil jsem se na jazz, takže jsem sledoval kdy bude. První jsem bohužel propásl, ale druhý, u jezera Harriet kde pár dní předtím mluvil Obama, už jsem nezmeškal. Hudba sice nebyla podle očekávání, ale i tak to bylo pěkné. Navíc jsem objevil historickou železnici, kterou dříve jezdili lidé do centra, a které mě za dva dolary povozila také. Složení lidí ve vagónu: spousta dětí nadšených do vlaků s maminkami projevujícími silný nezájem a já. Asi proto, že jsem tak vyčníval, se se mnou dala do řeči obsluha vozu. Včera jsem vyrazil na další jazz, ale koncert se nekonal, nikdo tam nebyl. Zřejmě kvůli počasí, předtím byla vydatná bouřka. Poslední jazz je příští čtvrtek, dokonce se to jmenuje New Orleans jazz, tak mám ještě jednu šanci.
V pátek byl Den nezávislosti. S kolegou Jia-Liang (číňan se kterým tu spolupracuji), jeho ženou Mňau (foneticky, nevím jak se to píše) a dcerou Melody jsme vyrazili na historickou pevnost Fort Snelling. Byla to sranda, Jia-Liang přitáhl takovou pojízdnou ledničku ve které byly sendviče a chlazené pití. Pak si tam sedli na lavičku a v podstatě tam tři hodiny seděli. Já si zatím prošel pevnost. Po obědě bylo v plánu jít okolo Mississippi na vodopády Minehaha, asi 2.5 míle. Po 300 metrech chůze se ale Jia-Liang i s rodinou otočili, že už je Melody moc unavená a že se vrátí do auta. Tak jsem šel sám.Evidentně mají úplně jiný přístup k trávení volného času. Prý dokonce nikdy nespali ve stanu. Večer mě pak pozvali na večeři, to bylo moc příjemné.
V průběhu výletu jsem vzpomínal jak jsme na Fort Snelling byli před dvěma lety s Petrou a dětmi. Vůbec mě tu celkem dohání vzpomínky, třeba na Stálkov. Každé léto mi teď cestu na tábor znemožní nějaká zahraniční cesta, ale s dětmi jsem tam byl letos na víkend v červnu. Rád bych se tam zase co nejdřív podíval.
O víkendu jsem vyrazil na kolo, které mi půjčil Jia-Liang. Plán byl jet asi 11 mil na západ do obchodu Toys"R"Us, kde jsem měl za úkol koupit dětem nějaké hračky. Potom asi 20 mil okruh okolo jezera a na kole nebo autobusem zpět. Vyrazil jsem ale hodně pozdě, foukal silný protivítr, kolo bylo horské a valilo se na silnici přímo odpudivě a ještě mi bylo malé. Takže jsem to úplně schvácený u obchodu otočil a jel zpět. Přijel jsem na pokraji vysílení, zklamán že 22 mil (35 km) mě může takhle vyřídit. Naštěstí se po započítání odboček a bloudění ukázalo, že to bylo celkem 56 km, takže jsem si oddechl.
Pracovně došlo k pokroku. Po teoretickém průlomu v prvním týdnu dlouho trvalo řešení naprogramovat. To je teď hotové a probíhá testovací fáze. Předběžné výsledky nevypadají úplně špatně, ale pořád je to hodně otevřené. Držte mi palce.
V pátek vyrážím na tři dny sever do lesů okolo Duluth a jezera Superior. Těším se.
Honza
Od minulého týdne se toho moc neudálo. Přes den pracuju v kanceláři (sice bez okna, ale v patře -2, minule jsem byl v -7 hluboko pod zemí, povýšil jsem). Většinou se mi daří večer zajít do bazénu a do posilovny a občas jít běhat. Mimochodem jak jsem psal o těch chodbách k bazénu, tak už jsem to zvládl. Nejlepší na tom je, že se tak opravdu chodit má. Jedny dveře po cestě v nekonečných chodbách za vámi zapadnou a nemůžete zpět. Když jsem se na to ptal na vrátnici, tak mi dali číselný kód, kterým lze ty dveře otevřít a dostat se zpět do šatny. Škoda, že ten kód nedávají rovnou při prvním vstupu, ale až poté, co si užijete to bludiště. V bazénu vždy plavu kilometr a ze začátku jsem byl nadšený, jak mi to jde. Měl jsem to uplaváno za cca. 24 minut a moc jsem se ani nesnažil. Z omylu mě vyvedlo, když jsem si přečetl, že to není bazén délky 25 m ale 25 yardů, tedy 22.86 m což na tom kilometru dělá rozdíl 85.6 m. Naštěstí pak otevřeli i 50 m bazén (překvapivě opravdu v metrech a ne v yardech), kde jsem včera plaval na rychlost a zvládl jsem to za 24.5 minuty, ovšem byl jsem úplně hotový. Stejně tak v posilovně je to bída. Vždy musím nejprve ze strojů na kterých chci cvičit sundat všemožné obrovské a těžké činky, dám si tam malé a lehké a stejně to skoro nezvednu.
V Minneapolis každý den probíhají v podvečer koncerty pod širým nebem, které jsou zdarma. Těšil jsem se na jazz, takže jsem sledoval kdy bude. První jsem bohužel propásl, ale druhý, u jezera Harriet kde pár dní předtím mluvil Obama, už jsem nezmeškal. Hudba sice nebyla podle očekávání, ale i tak to bylo pěkné. Navíc jsem objevil historickou železnici, kterou dříve jezdili lidé do centra, a které mě za dva dolary povozila také. Složení lidí ve vagónu: spousta dětí nadšených do vlaků s maminkami projevujícími silný nezájem a já. Asi proto, že jsem tak vyčníval, se se mnou dala do řeči obsluha vozu. Včera jsem vyrazil na další jazz, ale koncert se nekonal, nikdo tam nebyl. Zřejmě kvůli počasí, předtím byla vydatná bouřka. Poslední jazz je příští čtvrtek, dokonce se to jmenuje New Orleans jazz, tak mám ještě jednu šanci.
V pátek byl Den nezávislosti. S kolegou Jia-Liang (číňan se kterým tu spolupracuji), jeho ženou Mňau (foneticky, nevím jak se to píše) a dcerou Melody jsme vyrazili na historickou pevnost Fort Snelling. Byla to sranda, Jia-Liang přitáhl takovou pojízdnou ledničku ve které byly sendviče a chlazené pití. Pak si tam sedli na lavičku a v podstatě tam tři hodiny seděli. Já si zatím prošel pevnost. Po obědě bylo v plánu jít okolo Mississippi na vodopády Minehaha, asi 2.5 míle. Po 300 metrech chůze se ale Jia-Liang i s rodinou otočili, že už je Melody moc unavená a že se vrátí do auta. Tak jsem šel sám.Evidentně mají úplně jiný přístup k trávení volného času. Prý dokonce nikdy nespali ve stanu. Večer mě pak pozvali na večeři, to bylo moc příjemné.
V průběhu výletu jsem vzpomínal jak jsme na Fort Snelling byli před dvěma lety s Petrou a dětmi. Vůbec mě tu celkem dohání vzpomínky, třeba na Stálkov. Každé léto mi teď cestu na tábor znemožní nějaká zahraniční cesta, ale s dětmi jsem tam byl letos na víkend v červnu. Rád bych se tam zase co nejdřív podíval.
O víkendu jsem vyrazil na kolo, které mi půjčil Jia-Liang. Plán byl jet asi 11 mil na západ do obchodu Toys"R"Us, kde jsem měl za úkol koupit dětem nějaké hračky. Potom asi 20 mil okruh okolo jezera a na kole nebo autobusem zpět. Vyrazil jsem ale hodně pozdě, foukal silný protivítr, kolo bylo horské a valilo se na silnici přímo odpudivě a ještě mi bylo malé. Takže jsem to úplně schvácený u obchodu otočil a jel zpět. Přijel jsem na pokraji vysílení, zklamán že 22 mil (35 km) mě může takhle vyřídit. Naštěstí se po započítání odboček a bloudění ukázalo, že to bylo celkem 56 km, takže jsem si oddechl.
Pracovně došlo k pokroku. Po teoretickém průlomu v prvním týdnu dlouho trvalo řešení naprogramovat. To je teď hotové a probíhá testovací fáze. Předběžné výsledky nevypadají úplně špatně, ale pořád je to hodně otevřené. Držte mi palce.
V pátek vyrážím na tři dny sever do lesů okolo Duluth a jezera Superior. Těším se.
Honza
Žádné komentáře:
Okomentovat