Hlavní událostí posledních dní je výprava do státního parku Itasca. Půjčil jsem si auto, sbalil se, a v pátek kolem poledne vyrazil. Je to bohužel dost daleko, asi 250 mil, takže mi cesta trvala přes 4.5 hodiny. Celkem jsem si ji ale vychutnal, hned v Minneapolis jsem naladil skvělou jazz stanici (88.5 FM, až tady někdy budete), která sice vydržela jen 100 mil, ale pak to ani s country radiem nebylo úplně zlé. Navíc jezdit po Americe autem je pro mě pořád silný zážitek. Ke konci už jsem byl trochu ve stresu, že je hodně hodin, že už bude zavřená registrace, obsazená místa na spaní a pod. Ale bylo to vše bez problému.
Koupil jsem za 2 x 16 dolarů 2 x spaní v divočině u Jeleního jezera (Deer lake), asi 1.5 míle od parkoviště. Protože jsem neměl batoh, musel jsem věci (stan, spacák, karimatku, jídlo, ...) přenášet nadvakrát. Po cestě jsem ještě vyšplhal na ocelovou věž postavenou za účelem detekce požárů. Ční vysoko nad koruny stromů a je z ní nádherný výhled na lesy a jezera všude okolo, jako z letadla. Večer jsem zavěsil jídlo na strom kvůli medvědům, vykoupal se v jezeře a zapálil oheň. Mimochodem, na zapálení ohně jsem musel koupit plynový zapalovač jako na sporák, s bezpečnostní pojistkou, protože normální sirky nebo zapalovač tady snad kvůli bezpečnosti vůbec neprodávají, nebo alespoň nevím ho je sehnat.
A teď odstavec o té nejpodstatnější věci v celém parku, o komárech. Věděl jsem, že tam budou, tak jsem se vybavil repelentem. Koupil jsem malé balení, přeci jen to je jen na víkend a na jednu osobu, ale hned první večer jsem pochyboval, jestli to bude stačit. Byli všude. Přeci jen to bylo lepší než tenkrát ve Finsku, ale hrozné to bylo dost. Repelent (na krabičce udávají výdrž až deset hodin) vydržel vždy asi 10 minut. Jedinou obranou byl pohyb, to štípaly jen občas. Pořád ale všude bzučeli a naráželi do mně. Takže celý pobyt bylo potřeba něco dělat, hýbat se. Nejhorší bylo jít na záchod. Koupání byla vlastně taková obrana. Rychle se vysvléci a skočit do jezera, ponořit hlavu a byli pryč. Doufal jsem, že oheň také pomůže, že v tom dýmu nebudou létat. Trochu to pomohlo, ale na posezení nebo vaření jsem neměl nervy. Takže jsem přiložil, skočil do stanu a na oheň koukal přes síťku.
Další havětí o které se musím zmínit jsou klíšťata. Je to sice trochu nechutné, ale přesto: jsou strašně veliká, člověk je nahmatá dokonce přes tričko. A bylo jich tam moc, vytahoval jsem jich asi 10. Výhodou je, že jak jsou velká, jdou lehce chytit a vytrhnout. Jen jsem měl vždycky pocit, že jim mezi kusadly zůstal po vytrhnutí i kus kůže ... Medvědy ani jinou větší zvěř jsem naštěstí odstraňovat nemusel.
První ráno jsem se probudil pozdě, asi v 9:45. Protože nešlo snídat (kvůli komárům), tak jsem už v 10:00 rázoval s hejnem komáru v těsném závěsu na cestě. Stan a vybavení jsem nechal na místě, šel jsem nalehko. Trasu jsem si naplánoval dostatečně dlouhou, abych nemusel proboha nikde čekat až bude noc. Hodně jsem se koupal v jezerech (asi v pěti, ve vodě nejsou komáři) a odpočinek šel udělat v kempu (také bez komárů, nejspíš díky kosení). Rychle jsem vyměnil repelent za mechanickou ochranu - bundu. Takže jsem se hrozně v tom vedru potil. Ušel jsem asi 40 km, byl jsem dost hotový. Ale přebrodil jsem Mississippi a bylo mi jen po kolena. Večer jsem to zakončil na té věži pozorováním západu slunce.
Druhé ráno jsem vstal brzy, zabalil stan (už tolik nežrali, buď jsem si zvykl nebo víc foukalo) a dal věci do auta. Teď se držte, dobrovolně jsem jel autem do kostela na mši. Kázání jsem perfektně rozuměl a bylo více než dobré. Nechtělo se mi ještě domů, tak jsem si půjčil kajak a hodinu kajakoval po jezeře Itasca, dojel jsem k odtoku Mississippi, celkem mi to myslím šlo. Nadchlo mě to, a tak jsem si ještě půjčil kolo a projel si nádhernou Wilderness drive, takovou asfaltovou cestu, kde se z auta můžete nabažit divočiny - to je myšleno trochu ironicky, ale trochu je to i pravda. Pak mě už čekala jen cesta domů. Těšil jsem se na jazz rádio a nezklamalo. Silně ale zklamal hamburger u Wendy's. Při prvním pobytu v Americe jsem mohl mít hamburger tak tři dny po sobě, než mě přestal chutnat. S roky se to zhoršovalo. Teď jsem zvládl sotva tři kousnutí a pak přemýšlel, jestli to nevyhodit. Nojo, asi jsem čím dál moudřejší. Ještě jsem po cestě zvládl outletové centrum, kde jsem fakt levně koupil nějaké oblečení. Přijel jsem úplně vyřízený, vrátil auto a na ubytovnu se dostal ve 22:30.
A ještě něco musím napsat. Zase o plavání. Budovu aquatic centra znám už nazpaměť, tentokrát jsem se ale cítil jako blbec až v bazénu, když jsem zkoušel kraul. Měřil jsem si časy. Kraul na 25 yardech asi za 45 sekund, prsa 20 sekund. To mi přišlo divné, zas tak hrozně jsem kraul neplaval. Zkusil jsem to asi třikrát, než mi došlo v čem je problém. Bazén byl na šikmo, kraul jsem vždy plaval jedním směrem, tím do kopce, no a prsa nazpět, z kopce. Takže jsem to otočil a časy se otočili také. Kraul mám pořád pomalejší, ale ne o tolik.
Za týden jsem doma. Už se nemůžu dočkat, hodně se mi stýská. Ale už jen týden ...
Honza
PS: Kromě toho že ten bazén byl určitě do kopce, tak jsem tam vystopoval vodní proud, který jednou pomáhal a jednou brzdil.
Koupil jsem za 2 x 16 dolarů 2 x spaní v divočině u Jeleního jezera (Deer lake), asi 1.5 míle od parkoviště. Protože jsem neměl batoh, musel jsem věci (stan, spacák, karimatku, jídlo, ...) přenášet nadvakrát. Po cestě jsem ještě vyšplhal na ocelovou věž postavenou za účelem detekce požárů. Ční vysoko nad koruny stromů a je z ní nádherný výhled na lesy a jezera všude okolo, jako z letadla. Večer jsem zavěsil jídlo na strom kvůli medvědům, vykoupal se v jezeře a zapálil oheň. Mimochodem, na zapálení ohně jsem musel koupit plynový zapalovač jako na sporák, s bezpečnostní pojistkou, protože normální sirky nebo zapalovač tady snad kvůli bezpečnosti vůbec neprodávají, nebo alespoň nevím ho je sehnat.
A teď odstavec o té nejpodstatnější věci v celém parku, o komárech. Věděl jsem, že tam budou, tak jsem se vybavil repelentem. Koupil jsem malé balení, přeci jen to je jen na víkend a na jednu osobu, ale hned první večer jsem pochyboval, jestli to bude stačit. Byli všude. Přeci jen to bylo lepší než tenkrát ve Finsku, ale hrozné to bylo dost. Repelent (na krabičce udávají výdrž až deset hodin) vydržel vždy asi 10 minut. Jedinou obranou byl pohyb, to štípaly jen občas. Pořád ale všude bzučeli a naráželi do mně. Takže celý pobyt bylo potřeba něco dělat, hýbat se. Nejhorší bylo jít na záchod. Koupání byla vlastně taková obrana. Rychle se vysvléci a skočit do jezera, ponořit hlavu a byli pryč. Doufal jsem, že oheň také pomůže, že v tom dýmu nebudou létat. Trochu to pomohlo, ale na posezení nebo vaření jsem neměl nervy. Takže jsem přiložil, skočil do stanu a na oheň koukal přes síťku.
Další havětí o které se musím zmínit jsou klíšťata. Je to sice trochu nechutné, ale přesto: jsou strašně veliká, člověk je nahmatá dokonce přes tričko. A bylo jich tam moc, vytahoval jsem jich asi 10. Výhodou je, že jak jsou velká, jdou lehce chytit a vytrhnout. Jen jsem měl vždycky pocit, že jim mezi kusadly zůstal po vytrhnutí i kus kůže ... Medvědy ani jinou větší zvěř jsem naštěstí odstraňovat nemusel.
První ráno jsem se probudil pozdě, asi v 9:45. Protože nešlo snídat (kvůli komárům), tak jsem už v 10:00 rázoval s hejnem komáru v těsném závěsu na cestě. Stan a vybavení jsem nechal na místě, šel jsem nalehko. Trasu jsem si naplánoval dostatečně dlouhou, abych nemusel proboha nikde čekat až bude noc. Hodně jsem se koupal v jezerech (asi v pěti, ve vodě nejsou komáři) a odpočinek šel udělat v kempu (také bez komárů, nejspíš díky kosení). Rychle jsem vyměnil repelent za mechanickou ochranu - bundu. Takže jsem se hrozně v tom vedru potil. Ušel jsem asi 40 km, byl jsem dost hotový. Ale přebrodil jsem Mississippi a bylo mi jen po kolena. Večer jsem to zakončil na té věži pozorováním západu slunce.
Druhé ráno jsem vstal brzy, zabalil stan (už tolik nežrali, buď jsem si zvykl nebo víc foukalo) a dal věci do auta. Teď se držte, dobrovolně jsem jel autem do kostela na mši. Kázání jsem perfektně rozuměl a bylo více než dobré. Nechtělo se mi ještě domů, tak jsem si půjčil kajak a hodinu kajakoval po jezeře Itasca, dojel jsem k odtoku Mississippi, celkem mi to myslím šlo. Nadchlo mě to, a tak jsem si ještě půjčil kolo a projel si nádhernou Wilderness drive, takovou asfaltovou cestu, kde se z auta můžete nabažit divočiny - to je myšleno trochu ironicky, ale trochu je to i pravda. Pak mě už čekala jen cesta domů. Těšil jsem se na jazz rádio a nezklamalo. Silně ale zklamal hamburger u Wendy's. Při prvním pobytu v Americe jsem mohl mít hamburger tak tři dny po sobě, než mě přestal chutnat. S roky se to zhoršovalo. Teď jsem zvládl sotva tři kousnutí a pak přemýšlel, jestli to nevyhodit. Nojo, asi jsem čím dál moudřejší. Ještě jsem po cestě zvládl outletové centrum, kde jsem fakt levně koupil nějaké oblečení. Přijel jsem úplně vyřízený, vrátil auto a na ubytovnu se dostal ve 22:30.
A ještě něco musím napsat. Zase o plavání. Budovu aquatic centra znám už nazpaměť, tentokrát jsem se ale cítil jako blbec až v bazénu, když jsem zkoušel kraul. Měřil jsem si časy. Kraul na 25 yardech asi za 45 sekund, prsa 20 sekund. To mi přišlo divné, zas tak hrozně jsem kraul neplaval. Zkusil jsem to asi třikrát, než mi došlo v čem je problém. Bazén byl na šikmo, kraul jsem vždy plaval jedním směrem, tím do kopce, no a prsa nazpět, z kopce. Takže jsem to otočil a časy se otočili také. Kraul mám pořád pomalejší, ale ne o tolik.
Za týden jsem doma. Už se nemůžu dočkat, hodně se mi stýská. Ale už jen týden ...
Honza
PS: Kromě toho že ten bazén byl určitě do kopce, tak jsem tam vystopoval vodní proud, který jednou pomáhal a jednou brzdil.
Žádné komentáře:
Okomentovat