Po dlouhé odmlce se pokouším dohnat, co jsem v období návštěv zameškala. Jak již jsem psala minule, Honzův bratranec Radim Tichý s přítelkyní Martinou nemohl kvůli soptící islandské sopce odletět v neděli 18. 4. a uvízl tu na další týden. Během tohoto týdne jsme mimo jiné společně zvládli návštěvu Lincoln ZOO, celodenní hlídání 18 měsíčního Calvina, jehož maminka Kassie byla právě v porodnici, oslavu Martininých narozenin a "akci kulový blesk", kdy se Radim s Martinou stěhovali ze své dosavadní ložnice do improvizovaného spacího koutku v obýváku, neb ložnice měla být od čtvrtka na dalších 14 dní vyhrazena mým rodičům a (bratrovi) Pavlovi. Jinak Radim s Martinou využili nadstaveného týdne především ke sběru spousty amerických "trofejí". Například se jim podařilo zakoupit chicagskou vlajku, pravé americké rifle LEVI´s a hlavně získat téměř kompletní sbírku všech amerických čtvrťáků (každý stát i teritorium má "své" čtvrťáky se svým obrázkem, které ovšem platí v celých USA - celá sbírka tak má 56 položek, Radimovi zvládl shromáždit 55, tu poslední jsme dostali za úkol sehnat po jeho odjezdu my a už ji taky máme).
Ve čtvrtek přijeli mí rodiče s Pavlem, a to jako zázrakem přesně podle plánu - čtvrtek byl totiž první den "po sopce", kdy letecká společnost Lufthansa, u které měli koupené lístky, létala z Prahy (přes Německo) do Ameriky. Setkání velmi radostné, Marta vůbec nebrečela, jen se chvilku styděla a po pár hodinách adoptovala všechny nové členy do "své" domácnosti. Vždycky si držela přehled, kde kdo je ("Pavel, babička muzeu, táta páci"), a hlídala, jestli jsme náhodou někoho neztratili. Pořádně jsem si uvědomila, jakou mám radost, až když jsem večer nemohla pro nadbytek endorfinů usnout.
Následující dny měly zřejmě otestovat všeobecnou snášenlivost, protože od pátku do neděle, kdy jsme tu byli všichni spolu (v počtu 3+3+2 na cca 45 metrech čtverečních), v podstatě pršelo. Ale všichni se drželi statečně, takže jsme to nakonec docela pěkně zvládli. V sobotu jsme se navzdory počasí rozutekli po městě a okolí (mamka s Pavlem byli v muzeu, taťka na matematickém semináři na univerzitě, Radim s Martinou na průzkumu severní části pobřeží a my domácí na koncertě). V neděli už to bylo s programem horší. Když jsme za deštivého odpoledne všichni posedávali v obýváku a čekali - jedni až se Marta vzbudí, druzí až jim poletí letadlo a třetí ani nevěděli na co, vystihl Radim všeobecnou skleslost výrokem: "Nuda v Chicagu."
Večer odvezl Honza Radima a Martinu na letiště a přivezl z letiště další návštěvu - Katku a Petra Bellovi, kteří jsou teď už 3 roky v New Yorku na postgraduálním studiu. Zrovna měli "poblíž" Chicaga (v Minnesotě) nějakou konferenci, tak se za námi přijeli na dva dny podívat. Marta naneštěstí dostala přes noc teplotu, takže pondělní vycházku po Chicagu museli všichni naši návštěvníci absolvovat sami. Z fotografií i jejich vyprávění se nicméně zdá, že se vydařila (Katčiny, resp. Petrovi fotky lze najít na adrese http://picasaweb.google.com/katkaq) a stejně tak se vydařilo večerní klábosení nad čajem a spoustou dobrot. V úterý dopoledne jsme pak byli všichni společně na vycházce po Evanstonu, jejímž cílem byl Bahai chrám a pláž, kde nás pořádně ofouklo. Odpoledne už Bellovi odlétali zpět do New Yorku, takže jsme v bytě "osiřeli" - zbylo nás jen 6.
Navzdory mým obavám, jak to se dvěma různými návštěvami v jednom bytě zvládneme, to všechno, řekla bych, dopadlo dobře. Jediným dílčím "problémem" bylo vaření, neb tu máme nádobí, které kapacitně vyhovuje cca polovině celkového počtu lidí, kteří tu byli. Takže se vařilo i jedlo na fáze a všechny pokrmy - ať byly původně myšleny jakkoliv - vypadaly nakonec podobně kašovitě. Návštěvy se ale tvářily, že si toho nevšimly, a moji rodiče a Radim s Martinou nakonec dokonce vyjádřily podobně uspokojivý pocit, jak se to pěkně zvládlo, jako jsem měla já.
Žádné komentáře:
Okomentovat