Po návratu z Chicaga nás čekal poslední týden v Minneapolis (středa - úterý). Tenhle poslední "městský" blog tedy bude trochu bilanční.
Ve středu dost pršelo, takže jsme dopoledne strávili nákupem a skoro celý zbytek dne si děti hrály "na obchůdek". Musím říct, že nákup už je díky Martě s Václavem rychlejší, nikoliv pomalejší, než kdybych na něj šla sama. Např. v sekci "ovoce a zelenina" si jen rozdělíme úkoly a každý už pak odpočítává své položky samostatně. S Martou to takhle docela funguje i v Brně, u Václava je to novinka. Václav mi teď taky hodně pomáhá s kočárem do kopců - sám se nabídne a tlačí jak o život (dřív se na kočár spíš nenápadně věšel) a vůbec, když může být nějak prospěšný, snaží se. Myslím, že je na sebe díky tomu dost hrdý a já na něj taky. Problém je, když je potřeba jen, aby byl v klidu (např. v autobuse, v autě při uvíznutí ve vodě, ...). To pro něj není žádná výzva a snaží se (hlavně Karlíka) bavit různými šaškárnami. (Odbočka: Honza nedávno vymyslel nadmíru trefné přirovnání: Karlík je ztělesněná vůle a Václav je ztělesněná emoce... o Karlíkově silné vůli se tu vyjádří každý, kdo s ním stráví více než 5 minut).
Dětské hry mě nepřestávají fascinovat. Hra "na obchůdek" spočívala v tom, že Marta ozdobným písmem psala několik hodin příběh na pokračování a Václav ve stejné době dělal vystřihovánky. Pak jsme byli slavnostně přivoláni a museli si to koupit (foto z obchodu viz výše). Hráli si tu ale už i na bezdomovce, kteří se plaví na lodi, na Star wars, na šelmy, které ukrývají ve svých doupatech mláďátka apod. Jednou (ještě v Brně) mi na otázku, na co si hrají, odpověděli: "na pejsky, kteří mají na hřbetu strašně hlaďounkou kudrnatou bílou srst." Všechny hry mají jeden společný aspekt. Je u nich potřeba přeskládat všechen nábytek a postavit si z něj loď, raketu nebo doupě... Karlík chce po nočním i poledním spaní vždycky co nejrychleji ven. Po návratu si ale dokáže docela dlouho sám jezdit s autíčky po nábytku. Je to pro nás novinka, Václava auta tolik nezajímala.
Doma jsou Marta s Václavem absolutně soběstační. Venku občas taky, ale hodně času tu trávíme tím, že s Václavem simulujeme hru nějakého sportu. (V každém větším parku je tu basketbalové a baseballové hřiště, někde i fotbalové nebo volejbalové. Hřiště jsou volně přístupná! Před čtyřmi roky jsem si toho s malými dětmi nevšimla a oceňuji to až teď.) Basketbal například hrajeme tak, že já se snažím dát koš a on se snaží dotknout se míčem sítě košíku. Na baseball si Václav našel silnější klacek, já nadhazuji tenisák, on odpaluje a pak běží na mety. Na metě, na které zůstane, pak odpaluje znovu. Jde mu to podle mě výborně! Martu tyhle hry bohužel moc nebaví, ze sportů má nejraději vybíjenou "všichni proti všem".
Večer děti s Honzou docela často "paří" na tabletu hru "Machinarium" (prý je "hodnotná"). Po pravdě řečeno ji paří často i během dne, asi trochu víc, než bych chtěla. (Obvykle když vařím, píšu blog, nebo si čtu, zkrátka když je nestíhám kontrolovat nebo si chci od všech chvíli odpočinout a na výchovu "nemám morál".) Snad nám tedy za ty prázdniny úplně nezvlčí.
Kromě hraní na tabletu má Honza s dětmi ještě jednu pravidelnou společnou činnost - učení angličtiny. Slovíček už umí děti celkem dost. Honza vymyslel docela atraktivní způsob, jak na to. Každé dítě si mohlo každý den nakreslit na papír jeden obrázek, Honza sám nakreslil taky jeden, všechny si je pak řekli anglicky a vylepili na zeď. Další dny se k nim samozřejmě vracejí a přidávají nové. Zpívají taky společně jednoduché předváděcí písničky a odpovídají na jednoduché (nepraktické) otázky ("What does a pig say?" "What colour is a pig?"). Děti jsou teď schopné zachytit pár slovíček z rozhovoru ("Co jste říkali o botách?" "Co šest?" ), při hře s anglicky mluvícími dětmi ale Marta nepoužívá nic (alespoň se ale od Joy naučila "Oh, my God!"). Václav se stydí míň. Onehdá se snažil domluvit s náctiletými černochy, jestli by mu nejpůjčili basketbalový míč. (Na fotce je zachycena předváděcí písnička při slově "listen", tj. "poslouchej". V pozadí na zdi papíry s obrázky.)
Když už jsem u pravidelných činností, my s Honzou se snažíme společně cvičit podle youtube (jillian michaels 30 day shredd). Původní plán byl každý den, realita je dva a půlkrát týdně, ale tělo to rozhodně cítí. Sice nevím, jestli hubneme, ale jsme namožení - po prvních třech cvičeních jsem měla tak namožená záda, že mi pár dní dělalo problém se narovnat (záda mě bolí proto, že nemám žádné svaly na břiše a zádové svaly se snaží je zastoupit, jak mi kdysi vysvětlili na rehabilitaci). Honza chodí kromě cvičení ještě jednou až dvakrát týdně běhat, já jsem byla zatím dvakrát a možná na tom také skončím.
Kromě pravidelných akcí jsem v posledním týdnu s dětmi ještě podnikla výpravu k "Westwood Hills Nature Center", což je výukové centrum v maličkém kusu divočiny uprostřed velkoměsta. Jsou tu opět dřevěné chodníčky kolem jezera (jako ve Wildflower Garden a Quaking bog), pak pár cestiček v lese, prolízky, umělá skála a u výukového centra krmítka (u nichž jsme viděli 3 obrovské volně žijící krocany) a klec se sovou a dravcem. Vevnitř v centru jsou pak akvária s dalšími zvířaty a spousta zvířat vycpaných. Vycházka nebyla dlouhá, zato byla moc příjemná, hlavně sezení na molu a poslouchání dětských teorií o životě, zatímco Karlík spal.
V sobotu jsme byli i s Honzou na obědě u Le-ových, opět se grilovalo, ale tentokrát pořádně tlusté fláky masa, které se podávalo bez pečiva, jen se salátem a s červeným vínem. Korunu tomu nasadil cheesecake a baileys. Bylo to úžasné!... samozřejmě nejen po gastronomické stránce, vydařil se i hovor. Odpoledne jsme se vydali (my autobusem, oni autem) na koupaliště s tobogány i s maličkou skluzavkou pro nejmenší. Kluci dostali od Miao stejná trička a kraťasy (viz fotka), Marta šaty. Všechno si to oblékli hned na cestu z koupaliště. Báječný den.
Neděle nebyla o nic horší: kostel se závěrečným posezením u kávy a koblížků, cesta k jezeru Harriet, děti s Honzou kánoe, Karlík spaní, já Harry Potter, k tomu trochu živé hudby. Pak kratičká projížďka historickou železnicí a krátké okoupání v nedalekém jezeru Calhoun. Honza pak celý den završil v kině na "Bourneovi" (já jsem byla ve čtvrtek sama v restauraci, pila koktejl, jedla hranolky, poslouchala jazz a četla Harryho Pottera a pak se šla projít a modlit na most nad Mississippi). Shodli jsme se s Honzou, že tenhle poslední týden byl pro nás úplná pohoda.
Zítra, tj. v pondělí, nás čeká ještě večeře s Le-ovými u nás, v úterý se budeme balit a snažit se, aby byt vypadal tak, jako bychom tady nikdy nebyli (gauč už jsem začala drhnout dneska). Ve středu brzy ráno odlétáme na deset dní do Yosemitů, po kterých budeme putovat s mými rodiči... Honza už mě láká na kulečník, takže končím. Držte nám palce, ať to v Yosemitech, před nimi i po nich dobře dopadne.
Žádné komentáře:
Okomentovat