Tento týden píšu opět já, Honza, protože zítra odjíždíme na týden pryč a nestíháme. Takže s Petrou sedíme oba u jednoho stolu a bušíme do počítačů. Ona píše předchozí zápis a já tento a u toho se hloupě hádáme. Zítra brzy ráno nasedáme do auta (které je už teď nacpané k prasknutí) a vyrážíme do Great Smoky Mountains National Park kempovat a toulat se po lesích.
V tomto týdnu se toho zas tak moc nestalo, ale něco přeci jen. Budu to psát trochu na přeskáčku. Byli jsme se ostříhat (tedy kromě Marty, a Petře jen zastřihli ofinu). Do nedalekého kadeřnictví jsme se museli objednat na přesný čas po internetu. Stříhali tam takoví obrovští černoši, samí chlapi. Já jsem byl ve středu, asi půl hodiny po mě jezdil asi 20 různými elektrickými stříhacími strojky a nakonec zhruba desetkrát střihl nůžkami. Petra šla s kluky v sobotu. Ostříhaní jsme pěkně a byl to i zajímavý zážitek.
Přes celý týdne probíhaly pozdě odpoledne zoom hovory učitelů s rodiči, takové třídní schůzky jeden na jednoho. V úterý to měli kluci. To bylo trochu jednodušší, protože je má většinu času jen jeden učitel/učitelka. Poslouchali jsme oba, já i Petra. Oba učitelé nám ukázali tabulky, kde bylo u jednotlivých kritérií napsáno, jestli to dítěti jde, nebo potřebuje více cvičit. Zdálo se mi, že Václavovi jde škola perfektně a ztrácí pouze kvůli angličtině. Co se týče Karla, tam se divím, že je pan učitel vůbec schopen něco hodnotit. Ale zhodnotil a sice to nebylo úžasné, ale špatné také ne. Mimochodem, Karel se teď s Petrou učí číst a psát písmena. Nejsem žádný vzdělávací expert, ale zdá se mi, že by to ještě klidně mohlo rok počkat. Ve středu pak bylo setkání tří Martiných učitelů s Petrou. K dalším učitelům se už Petra nestihla zapsat, bylo tam plno. Všichni tři Martu chválili, že je hodně aktivní a ptá se.
Ve středu byla domluvena další schůzka s rodinou od Lakhsmi, to je ta sympatická holka od Václava za třídy. Tentokrát jsem s nimi do parku šel i já. Přišlo mi, že děti se k sobě moc nemají, spíš se musí trochu nutit. S rodiči to ale bylo příjemné, celou dobu jsme si povídali o rodinách, kamarádech, cestování a dalších nehlubokých ale celkem zajímavých tématech. Ve čtvrtek bylo setkání rodin od Karla ze školy v parku. Kájův pan učitel rozeslal těm co chtěli, kontakty na ostatní rodiče. Díky tomu se samovolně zorganizovaly čtvrteční setkání, a tento čtvrtek tam přišlo alespoň 8 rodin. Já jsem nešel, takže o tom nic nevím. Z Petřiných zpráv jsem pochopil, že ona se tam cítila trochu mimo. Třeba se to časem zlepší, tyto setkání mají být každý čtvrtek.
Protože toho učitelé tento týden kvůli těm třídním schůzkám měli hodně, tak v pátek nebyla škola. Původně chtěla Petra s dětmi vyjet na nějakou farmu v okolí a nasbírat dýně, ale vstali hrozně pozdě a rozhodli se místo toho věnovat den přípravě kostýmů na Halloween. Všichni se už těšíme, spousta domů v okolí má nádhernou výzdobu a nás mrzí, že také nemáme dvorek, který bychom si vyzdobili. Kostýmy jdou koupit všude, ale nejsou úplně levné. Tak se Petra s dětmi rozhodla něco vyrobit. Na internetu našli různé návody a děti si vybraly mozkomora, pavouka a netopýra. Můžete hádat kdo koho. Potom vyrazili nakupovat látky a další potřebné vybavení a asi to vůbec nebylo jednoduché. Navštívili několik obchodů a večer se konečně vrátili se vším potřebným. Už jim chybí jen drát a celé to spojit dohromady.
Já jsem byl v pátek v práci. Ráno jsem měl seminář, na kterém jsem 50 minut přednášel po zoomu studentům University v Minnesotě. Požádal mě o to kolega Jia-Liang Le, se kterým se známe už od našeho prvního pobytu tady před 11 roky. Také jsme ho dvakrát navštívili v Minneapolis. Celkem jsem na to nadával, protože příprava mě stála strašně času. Nakonec to ale bylo příjemné. Těžko říct, co si o tom myslelo publikum, neboť získat nějakou zpětnou vazbu na zoomu je zcela nemožné. V podvečer jsem pak měl, opět po zoomu, asi dvouhodinovou diskuzi u piva s dvěma kamarády z Čech, Jirkou a Víťou. Kvůli mně byli vzhůru asi do půl druhé ráno. Jedno z hlavních témat byl koronavirus v Čechách. Sledujeme tady ty čísla s velkou obavou. Spousta našich známých doma je už nakažená. Ani si neumíme představit, jaké to bude mít dlouhodobé následky. Přejeme Vám všem v Čechách pevné zdraví. Možná se to rychle přežene, ale zatím se nám z těch čísel zdá, že jsme pouze na začátku velmi náročného období.
V pátek večer jsme byli opět pozvaní na večeři a společné modlitby k Thawivann, ale tentokrát jsme odmítli. Už toho bylo na nás moc. Kluci, kterým se tam většinou moc nechce, se však tentokrát strašně těšili, protože si minule mohli hrát se samojezdícími vláčky na baterie. Takže byli dost naštvaní, že se nešlo. Celá sobota padla na přípravy k puťáku. Marta se ale domluvila s jednou holkou ze školy (iniciativně jí sama napsala e-mail a navrhla vyjížďku na kole), a tak jsem s ní odpoledne běžel ke škole, kde jsem ji zanechal. Zvládla se pak sama vrátit v pořádku domů a zdála se mi nadšená. Asi si perfektně popovídaly, na kole jely kolem řeky k obchodu, kde si koupily horkou čokoládu a zase jely zpět. Doufáme s Petrou, že by to třeba mohlo přerůst v nějaké dlouhodobější kamarádství. Ta kamarádka se jmenuje Gemma, snad o ní časem ještě napíšeme.
Poslední téma jsou naše krize. Začnu Petřinou krizí, na kterou jsem už úplně zapomněl. Petra mi teď přes stůl tvrdí, že měla krizi v úterý. Že už toho na ni bylo hrozně moc a přestávala to zvládat. A prý jsem ji zachránil, protože jsem přišel domů a vzal děti do parku. Škoda, že si to své hrdinství už skoro nevybavuji. Moje krize byla pracovní. Měl jsem pocit, že mi tady práce celkem jde. Odvozuji tady nějaké, na mě hodně složité rovnice a práci jsem v pondělí dodělal. Ve středu jsem měl virtuální schůzku s Gianlucou (tím profesorem, co jsem k němu jel) a velmi rychle se ukázalo, že to mám špatně. Přehlédl jsem písmenka, U jsem považoval za V. Takže to teď musím předělat. Mělo by to jít, ale znamená to ještě hodně přemýšlění, přepsání osmi stránek výpočtů a hlavně musím nějak napravit svou reputaci. Ačkoliv Gianluca byl i přesto spokojený, já jsem se styděl a moje sebevědomí se propadlo do hlubin.
Málem bych zapomněl, já jsem měl tento týden narozeniny a Petra oslavila svůj další rok už v minulém týdnu. Děkujeme za přání a dárky.
Žádné komentáře:
Okomentovat