Evanstonské ulice a zahrádky ovládlo jaro - rostou tu celé lány malých
modrých kvítečků a na velkých travnatých plochách sedávají každý večer
desítky ptáků a vyďobávají žížaly a broučky. Je to nádhera.
Dětem začal od pondělka nový trimestr - velikonoční pondělí je tu totiž normálním pracovním dnem. Asi jsem už psala, že vysvědčení se tady nijak nehrotí - s dětmi na elemenatry school o něm učitelé ani nemluví, jen rodičům pošlou email. (Možná je to tak ale jen za covidu, těžko říct.) Každopádně Karlík to vytáhl na samé trojky, což znamená "meet grade level standards". Minule dostal ze znalosti písmenek jedničku (což je nejhorší možná známka ... "not making satisfactory progress toward meeting grade level standards") a některé další věci neměl hodnocené, takže se oficiálně zlepšil. Neoficiálně vidíme, že se zlepšil strašně moc - pokud k tomu dostane příležitost, tak s učiteli mluví o sto šest, s malou pomocí je schopen přečíst jednoduchou obrázkovou knížku a napsat několik vět (i když to ho hrozně nebaví). Marta se oficiálně zlepšila v angličtině (dostala B místo C), ve všem ostatním zůstává vzorňačkou, která odevzdává úkoly včas, a už to samo o sobě jí stačí na A-čka (občas tedy píše i nějaké testy, ale asi jednoduché, protože se na ně vůbec neučí). Václav se oproti minulému vysvědčení zhoršil v "procesu psaní" (přesně "uses the writing process of brainstorming, drafting, editing, revising, and publishing"). Moc tomu nerozumíme, protože se podle nás zlepšil úplně ve všem, v angličtině z našich dětí asi nejvíc, ale možná na něj díky tomu paní učitelka zvýšila nároky. Každopádně "proces psaní" je tady strašlivě zdlouhavý. Třeba teď píšou eseje o knihách či povídkách. Cílem je formulovat hlavní myšlenku a ukázat ji na třech příkladech ze čteného textu. Jenže oni tu hlavní myšlenku hledají třeba tři dny, každý den mají kriticky zhodnotit svoje předchozí nápady a přidat nějaký ještě lepší, a to Vašíkovi (ani mně, jakožto konzultantce) prostě nejde. Většinou najdeme ten "nejlepší" nápad hned a žádný lepší nás pak už nenapadá.
S novým trimestrem se trošku změnilo složení tříd, protože některé děti se rozhodly přejít také k "in person" vyučování. Pro Martu je to zatím změna k horšímu. Zrovna nedávno jsem se dozvěděla, že předtím už měla ve školním kolektivu své místo a byla tam docela spokojená - o přestávkách hráli s dozírajícími dospělými hry a když skončili hodinu dřív, učitelé se s nimi bavili o nejrůznějších věcech. Marta dokonce skončila na špici jakéhosi "nice listu", který (z legrace) sestavila její spolužačka Grace. Teď do školy přišly Graciny kamarádky a baví se spolu "o starých dobrých časech", k čemuž se jen těžko přidává. Největší třídní rebel Nick se teď zase dal dohromady s jedním novým klukem, takže jeho předchozí snaha o asimilaci se zbytkem třídy je tatam, a celkově je to teď víc naskupinkované. Třeba se to ale ještě stihne do konce roku usadit.
Karlíkovi přibyl do třídy nový spolužák Kuba a Vašíkovi jeho sestra Natalia. Oba přijeli s rodiči a starším bráchou před pár týdny z Polska. Václav i Karlík se díky tomu mohli podívat na svoji situaci před půl rokem z druhé strany - tentokrát to jsou oni, kdo rozumí a kdo by se měl snažit pomoct někomu novému. Pro Václava to byl hodně silný moment, možná i díky tomu, že ho paní učitelka vyzvala, ať vypráví o své spring break, aby Natália viděla, kolik toho bude umět za půl roku. Myslím, že i on si v té chvíli uvědomil, jaký udělal pokrok. Paní učitelka mi pak soukromě říkala, že Václavův projev byl "astonishing" a totéž tvrdila i paní ředitelka, když jsem ji potkala před školou (je tam skoro každý den po vyučování, baví se s dětmi i s rodiči, není zavřená a nepřístupná někde v ředitelně!)... Vzhledem k podobnosti češtiny a polštiny to byl v následujících dnech často právě Václav, kdo byl Natálii k ruce, což komentoval slovy: "Teď teprve jsem pochopil, jak to se mnou měla paní učitelka na začátku roku těžké." Zdá se ale, že svou roli vykonává ochotně a nedělá kolem toho moc velký humbuk.
Celý týden mě nějak bolely klouby (včetně tak nepravděpodobných míst jako jsou zápěstí, kotníků shora apod.). Nepřikládala jsem tomu žádný význam, ale ve středu jsme dostali od Johna Spaldinga zprávu, že má covid, a ve čtvrtek jsem dostala zprávu z kostela, že na velikonoční vigilii byl někdo, komu teď vyšel pozitivní test na covid, a to mě trochu znejistělo. Když jsem pak v pátek měla teplotu, rozhodla jsem se nepouštět děti do školy a zaregistrovat se na test - šlo to nejdřív v sobotu. Nakonec jsme se nechali testovat s Honzou oba, a to v tzv. drive through procesu, při němž ani nevystoupíte z auta... Nebudu vás napínat, test vyšel negativní, a mně už taky bylo po pátečním prospaném odpoledni a sobotním nic-nedělání v podstatě dobře. Kromě zkušenosti s drive through testy nás tato epizodka také donutila poprvé v životě nakoupit potraviny online. Zvládli jsme to!... Covid Johna Spaldinga měl velmi mírný průběh a jako zázrakem nikdo další z jejich rodiny neonemocněl. To bylo Johnovo jediné štěstí, protože i tak Joy a Grace nemohly chodit 10 dní do baletu a kdyby to mělo trvat ještě déle, prý by mu to neodpustily.
Žádné komentáře:
Okomentovat