Honza v poslední době pracuje ještě usilovněji než předtím, má s Giaunlucou Cusatisem rozepsané asi 3 články a strašně rád by alespoň jeden z nich odeslal k recenznímu řízení dřív, než definitivně odjedeme. Pravidelných partnerských týdenních vycházek se držíme zuby nehty, ale na nějakou jinou rodinnou aktivitu mu moc času nezbývá.
Vašík dostal v úterý skvělou nabídku: zahrát si s polským tatínkem Dominkem a jejich nejstarším synem Leonem basket. Dominik s Leonem jezdí hrát několikrát týdně, a to do Mason Parku. Tam je totiž spousta basketbalových hřišť, takže se vždycky najde nějaké volné, zatímco na Noyes je jedno pidihřišťátko se třemi koši a (během trimestru) nespočetným množstvím studentů, kteří si chtějí zahrát. Václav se vrátil asi po dvou hodinách, zcela splavený, s puchýři na nohách, ale s vítězstvím v kapse - s Leonem nad Dominikem vyhráli 3:2. Honza byl mezitím v práci a my ostatní jsme po dlouhé době jeli do Skokie Lagoons, kam se Karlík už dlouho těšil. Chtěl totiž obhlédnout, jestli ještě stojí bunkr, který si postavili s Martou a Václavem v zimě. Martě se tam naopak vůbec nechtělo, že to prý bude nuda, a tak si vzala s sebou čtečku. Nakonec ji ale Karel dokázal svojí intenzivní hrou strhnout a většinu času společně vylepšovali interiér bunkru tím, že ohlazovali klády na sezení. Zpět k autu jsme to vzali malou oklikou - je fascinující, jak se listnaté lesy ve Skokie Lagoons během roku mění. Když teď na jaře všechno zezelenalo, je to ještě mnohem větší džungle než dřív a na některých malých cestičkách se člověk v tom příšeří skoro bojí.
Ve středu večer vydaly Spojené státy prohlášení, že od nynějška se mohou očkovat proti koronaviru i děti starší 12 let, a tak Honza nelenil a zaregistroval Martu hned na čtvrtek ráno. Děti se očkují Pfizerem, po němž byla Marta trochu unavená - v pátek si v Penny Parku místo skákání z klády na kládu četla - ale školu i všechny ostatní povinnosti (např. páteční návštěvu u Spadlingů) zvládla bez problémů.
Zato my s Honzou jsme měli potíže vyrovnat se se svojí druhou dávkou Moderny. Na očkování jsme byli v sobotu dopoledne a odpoledne jsme byli domluveni s Poláky, že vyrazíme na jih Chicaga do kampusu slavné University of Chicago (dosud zde pracovalo 100 laureátů Nobelovy ceny, nejvíce z nich ji získalo za ekonomii, fyziku nebo chemii, poslední dvě ceny - za ekonomii a chemii - jsou z roku 2019). Kampus nám doporučili Spaldingovi - prý to tam vypadá jako z filmů o Harrym Potterovi. No, bylo to hezké, ale kampus Nortwestern University se moc neliší. Jen v něm chybí socha Nuclear Energy (postavená na místě, kde byl poprvé provedena řízená řetězová atomová reakce - Enrico Fermi, 1942) a Robbie House slavného architekta Franka Lloyda Wrighta, který má krásná okna z barevných sklíček (ta dělí okno na široké, horizontálně členěné barevné plochy, což má údajně evokovat rozlehlé pláně Midwestu). Z kampusu jsme ještě zamířili do blízké Washington Park Natural Area, což byla vlastně laguna obklopená lesíky, trávou a sem tam nějakými prolézačkami. Byla to moc hezká vycházka, ale už po cestě zpátky začínal být Honza unavenej a hned po večeři si vlezl do postele. Mně začalo být divně až poté, co jsem dopsala blog z některého z předchozích týdnů. V noci jsem pak měla teplotu (37,9°C, nejvyšší za posledních 12 let), která mě provázela až do neděle večer. Naštěstí Honza už na tom byl v neděli mnohem lépe, takže dopoledne zajel nakoupit a odpoledne vzal děti na cyklovyjížďku (na kolech půjčených od Spaldingů a od Izraelců). Tím se mi postaral o jeden z nejhezčích možných odpoledních programů - 4 hodiny čtení knížky Johna Greena Hledání Aljašky, kterou jsem původně stáhla pro Martu. Byl to takový den matek II, na který budu myslím ještě dlouho vzpomínat.
Žádné komentáře:
Okomentovat